Friday Edition: Clo na auta připravuje Ameriku na válku

Každý týden připravujeme v angličtině delší analýzu pro platící zákazníky. Více informací zde. Lehce upravená analýza z minulého týdne vrhá trochu jiný stín na Trumpovo dodatečné clo na evropské automobily.

Německá kancléřka Angela Merkelová se v půlce února dostala na titulky novin, když si dělala legraci z prohlášení Donalda Trumpa, podle kterého německá auta ohrožují americkou národní bezpečnost. Merkelová na to na Mnichovské bezpečnostní konferenci reagovala takto: „Abych byla upřímná, pokud to s transatlantickým partnerstvím myslíme vážně, tak mě jako německou kancléřku minimálně znepokojuje, když se mám dočíst – černé na bílém jsem to ještě neviděla – že americké ministerstvo obchodu říká, že evropská auta představují hrozbu pro americkou národní bezpečnost. Víte, my jsme na svá auta hrdí, a z dobrých důvodů. Jsou vyráběna také ve Spojených státech. BMW má největší továrnu v Jižní Karolíně, nikoli v Bavorsku, v Jižní Karolíně. Jižní Karolína zase auta vyváží do Číny. Pokud tato vozidla, která vyrobená v Jižní Karolíně nepředstavují o nic větší hrozbu, než kdyby byla vyrobena v Bavorsku, najednou představují hrozbu pro americkou národní bezpečnost, je to pro nás šokující zpráva. V tomto případě mohu jen říct, že by bylo dobré vést o těchto tématech řádná jednání. Pokud se někdo cítí poškozený, musíme o tom mluvit – tak to na světě chodí. A tak najdeme řešení.“

Její prohlášení i logiku za nimi převzalo široké spektrum politiků i novinářů. Dokonce i Miloš Zeman, který Merkelovou jinak moc nemusí, kancléřku citoval, když na TV Barrandov kritizoval americkou obchodní politiku.

Naše otázka ohledně Merkelové je následující: není si vědoma základní logiky, podle které Trump postupuje? Nebo si jí vědoma je, ale blafuje, aby posílila pozici Německa v obchodních rozhovorech? Z Trumpova pohledu samozřejmě představují německé vozy vyrobené v Jižní Karolíně menší hrozbu než německé vozy vyrobené v Bavorsku. Americké ministerstvo obchodu to v nadcházejících týdnech pravděpodobně zdokumentuje na základě principu vytlačování domácích výrobců. Příliš velké množství importovaných aut a součástek snižuje dostupnou výrobní kapacitu amerického průmyslu a omezuje schopnost ministerstva obrany vyrobit dostatek vojenských vozidel během krize, při skokovém navýšení vojenské aktivity či při mobilizaci.

Ministerstvo obchodu přesně k tomuto závěru dospělo během vyšetřování průmyslových odvětví zpracování hliníku a ocelářství na základě Sekce 232 Trade Expansion Act z roku 1962, načež doporučilo 10% dodatečné clo na hliník a 25% na ocel. Taková vyšetřování zacházejí prostřednictvím dotazníku rozeslaného společnostem činným v daném odvětví do nejmenších detailů. Odbor ministerstva obchodu pro bezpečnost (Bureau of Industry and Security) rozesílá dotazník s tímto sdělením: „Shromažďované informace zahrnují data o výrobních závodech a produkci, společných podnicích (joint ventures), obchodních tocích, dodavatelských řetězcích, nabídce a poptávce, zaměstnávání, soutěžních podmínkách, výzkumu a vývoji, a vládních a obranných zakázkách. Souhrnné údaje poskytnou ministerstvu obchodu detailní informace o odvětví, které jinak nejsou veřejně dostupné, ale které úřad potřebuje pro efektivní analýzu.“

Nevyplnění dotazníku se trestá pokutou do výše 10 000 dolarů, trestem odnětí svobody až na jeden rok, či kombinací obou. Merkelová a Zeman se tomu můžou smát, není to ale žádná legrace.

Trump v tomto ohledu postupuje konzistentně. V jeho první Strategii národní bezpečnosti z prosince 2017 se píše: „Zdravý základ obranného průmyslu je zásadní součástí americké síly a National Security Innovation Base (Inovačního základu pro národní bezpečnost). Schopnost ozbrojených sil rychle zareagovat na krizi závisí na schopnosti našeho státu vyrábět potřebné součástky a systémy, na zdravých a bezpečných zásobovacích řetězcích a na existenci kvalifikované domácí pracovní síly. Úpadek americké výroby v posledních dvou dekádách měl ale na tyto schopnosti negativní dopad a ohrožuje schopnost amerických výrobců reagovat na bezpečnostní potřeby.“

Loni v září napsalo ministerstvo obrany ve zprávě o dodavatelských řetězcích: „Sektor produkující pozemní systémy charakterizuje malá skupina primárních dodavatelů, kteří se zabývají výhradně výrobou pro pásová a kolová vozidel. Existují dva hlavní dodavatelé pro pásová taktická vozidla – jeden se specializuje na ocelová bojová vozidla, druhý převážně na hliníková. Kolová bojová podpůrná vozidla jsou považována za výhradně obranné produkty, průmyslová základna podporující tento podsektor je ale vysoce závislá na komerční automobilové technologii a výrobních kapacitách.“

V rámci vyšetřování ocelářského průmyslu se 24. května 2017 uskutečnilo na ministerstvu obchodu veřejné slyšení, během kterého John Ferriola, generální ředitel firmy Nucor, největšího amerického producenta oceli, prohlásil: „Ocel využívaná v kontextu národní bezpečnosti sice představuje relativně malou část našich prodejů, vyrábí ji ale ve stejných továrnách stejní pracovníci jako naše ostatní výrobky...V době národního ohrožení se Amerika nemůže spoléhat na ocelové desky od zahraničních dodavatelů jako jsou Čína a Rusko.“

Až bude v následujících týdnech zveřejněna zpráva o automobilovém průmyslu, nepochybně bude obsahovat podobná tvrzení, i když většina zástupců sektoru záměr uvalit dodatečná cla ostře kritizovala.

Pravdou je, že kdyby dnes měly Spojené státy bojovat ve 2. světové válce, nedokázaly by to. Nemají dostatečný domácí průmyslový základ.

Otázkou je, jestli Trumpa otázky národní bezpečnosti skutečně pálí, nebo jsou pro něj dodatečná cla na auta pouze prostředkem k nalákání voličů. Nebo blafuje hned nadvakrát? Možná chce, abychom si všichni mysleli, že mu jde jenom o hlasy voličů, ale ve skutečnosti se metodicky připravuje na válku.