Friday Edition: Jak chutná moc

Prezident Miloš Zeman krátce po sečtení hlasů v prezidentských volbách minulou sobotu pro rádio Frekevnce 1 řekl, že stará kniha, kterou znovu čte, má význam i pro dnešek.

Po šedesáti letech, zhruba, jsem podruhé začal číst Mňačkovu knihu Jak chutná moc, a uvědomuji si, bez jakýchkoli dalších konotací, že je to kniha, která je velice aktuální i dnes, a to i v souvislosti s prezidentskou volbou.

Autorovi knihy Ladislavu Mňačkovi propůjčil Zeman 28. listopadu loňského roku Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, in memoriam za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Na jeho adresu tehdy řekl:

Eroze komunistického režimu začala již stalinistickými procesy v padesátých letech, pokračovala nepokoji po měnové reformě, ale byli to právě intelektuálové, kteří k této erozi, či, jak říkal Ilja Erenburg ve své zemi, k tomuto tání, významným způsobem přispěli. Proto je jedním z vyznamenaných Ladislav Mňačko, autor Opožděných reportáží, které bývají někdy srovnávány s dílem Alexandra Solženicyna, ale i známé knihy Jak chutná moc.

Co však Zeman minulý víkend neřekl, je to, proč je právě tato kniha dnes opět tak důležitá, ale vzhledem k jeho nedávné kritice pokusů o novou formu cenzury nás napadlo, že by mohl mít na mysli třeba následující pasáž (mluví Galovič, protivník zemřelého státníka):

Každý je nepřítel..., každý je potenciální zrádce. Člověk je od přírody zlá, prodejná kreatura. Vaší povinností je dopadnout ho při činu. Nevěřte nikomu. Nevěřte přátelům, nevěřte bratrovi, nevěřte vlastní ženě. Zkoumejte i sami každou svou myšlenku, každý svůj čin. Pochybnost, zakolísání se v našich podmínkách už rovná zradě!