Dluh národu

Analytik Pavel Kohout představil v pátek Karlu Šípovi svou teorii, podle níž k velkým krizím dochází v důsledku přebytku peněz a nikoli jejich nedostatku. Jako například, když vláda krátkodobě disponuje spoustou peněz a domnívá se, že je může utratit, nebo když banky půjčují víc, než je zdrávo. To samozřejmě vyvolává otázku, kde všechny ty půjčené peníze končí. Úředníci mohou snadno identifikovat dlužníky v případě půjček českým domácnostem, které dluží něco kolem 1,1 bn Kč. Stejně tak je snadné ukázat na ty české firmy, které úhrnem dluží na 950 mld Kč. Ale co národní dluh ve výši 1,5 bn Kč? Kdo je tady dlužníkem? Samozřejmě my všichni. Peníze se sypaly do silnic, škol atd., a do kapes zaměstnanců, důchodců a sociálně slabých. Ale nepoměrné částky také končily v kapsách majitelů firem, které získávaly předražené vládní zakázky. Jejich jmění tak není založeno na bohatství národa, ale na jeho zadlužení; smutné je, že mnohým z nich to vůbec nedochází.