To nejlepší... a nejhorší

V ČR se každou chvíli pořádá nějaká ta soutěž o nejlepší firmu, kterou zpravidla sponzoruje její budoucí vítěz. Méně často se soutěží o firmu nejhorší. Asi proto, že takové akce mnoho sponzorů nepřitahují. Telefónica O2 je již standardně označována za nejhoršího mobilního operátora a jako taková by určitě aspirovala i na vítězství v soutěži o všeobecně nejhorší firmu. Má v tomto směru tři nezanedbatelné „výhody“. Tou první je její mizerná zákaznická podpora. Technici O2 přiznávají, že jejich kolegové z prodeje jsou školeni v tom, jak lhát zákazníkům o technických možnostech. Druhou je obecná praxe mobilních operátorů, na niž upozornila Dana Bérová v HN, „řezat zatáčky“ (snižovat investice a zvyšovat marže), aby mohli posílat hromady peněz svým zahraničním vlastníkům. Třetí pak je nepřekonatelná schopnost O2 osvojovat si místní gangsterské praktiky při získávání veřejných IT zakázek. Akcie O2 jsou stále považovány za stabilní investici, ale společnost nemůže žít ze svých lepších časů navěky. Pololetní pokles čistého zisku o 23,9 % může do budoucna předznamenávat další pochybná „vítězství“.