Z českých (solárnich) luhů a hájů

Někteří z našich čtenářů nejeli vlakem od doby, kdy vydělali první milión. Sem tam si vyrazit mezi prostý lid je však blahodárné pro tělo i ducha. Výlet vlakem po širém kraji je příjemnější než cesta autem a s ní spojené dopravní zácpy, poskakování po výmolech a rušivé bilboardy. Z vlaku navíc bývá krásný výhled do půvabné české a moravské krajiny, rušený jen občas paneláky a chátrajícími nádražími z dob bolševismu a rozrůstajícími se fotovoltaickými elektrárnami doby kapitalistické. No jo, solární panely, v řadách jako žebráci čekající na papeže. Klímající výletník nemůže nepocítit touhu po pořádném krupobití. Jak jinak se, bez sirek a dynamitu, zbavit téhle sněti? Samozřejmě, aby se panely neobjevily znovu, muselo by takové krupobití být prohlášeno za nepojistitelný zásah vyšší moci. Pokud by ale kroupy padaly s dostatečnou razancí, byl by to nepochybně milosrdný zásah vyšší moci.