Může za to chlast dna

Divokej Bill napsal jeden z nejlepších pijáckých songů všech dob, ale Goran Bregovic, Gogol Bordello a Brad Paisely se taky pěkně činili. Pokud jde o srdečné (či v tomto případě spíše jaterní) vyznání lásky k lihovinám, vede asi Shane MacGowan z kapely Pogues, který kdysi prohlásil, že od svých 14 ještě nevystřízlivěl. Jeden ze songů Jamieho Foxxe má úžasný název „Může za to(chlast)“, nicméně píseň sama má hodnotu krabicového vína. Po včerejším rozhodnutím Sněmovního mandátového a imunitního výboru, který napařil Davidu Rathovi pokutu za jeho výroky o Kalouskově opilosti na půdě Parlamentu, budou muset Kalouskovi oponenti začít zpívat jinou písničku. Už žádné narážky na Kalouskovy dobré kamarády Jana Bechera, Jacka Danielse a Josého Cuerva. Už žádné vtípky o tom, jak Kalousek ztratil svou hrdost a teď ji hledá na dně lahve. Kdepak, pánové – Kalousek to má černé na bílém od doktora. Musí se vystříhat alkoholu, neboť trpí nemocí bohatých. Pokud se tedy jeho ruka občas zachvěje, či synapse cvrkají poněkud zrychleně, může za to … dna.