Celý svět hledí k Washingtonu

Strategie Bílého domu ve válce o státní dluh je zřejmá: vyděsit lidi k smrti, aby pak podpořili zvednutí dluhového stropu. Harvardem a Princetonem odkojený ekonom Larry Summers dělal co mohl, aby varoval před runem na banky, krachy fondů peněžního trhu a přívalem katastrof, vedle kterých bude bankrot Lehman Bros. vypadat jako zanedbatelný problém. Potíž je v tom, že nehraje fér. Ve skutečnosti nechce, aby lidé uvěřili tomuto katastrofickému scénáři do důsledků, ale pouze potud, pokud je to přiměje podpořit další sebezničující kroky, které nakonec celou situaci ještě zhorší. Pokud by chtěl Summers skutečně hrozící kataklyzma (jak to sám nazývá) odvrátit, musel by okamžitě volat po zásadních změnách, díky kterým by potřeba zvýšení dluhového stropu vůbec nenastala. Totéž platí i o Miroslavu Kalouskovi. Jeho rétorika rozpočtové odpovědnosti sice není tak naléhavá, ale jinak se nás rovněž snaží vyděsit, abychom mu nakonec uvěřili, že jediný způsob, jak se vydrápat z dluhové propasti, je prohloubit její dno.