Nafackovat protestujícím

V angličtině existuje přísloví, které se děti učí: „Sticks and stones may break my bones, but words will never hurt me.“ (Klacky a šutry můžou polámat kosti, ale slova nikdy neublíží.) Miroslav Kalousek se přesto včera uchýlil k násilí, když se s ním na ulici dal do řeči jistý mladík a řekl mu, že je zloděj a bude viset. Kalousek vrazil tomu „drzému spratkovi“ pár facek. Sama o sobě je tato událost nepodstatná, snad jen jako zdroj pobavení. Ale v širším kontextu toho, co se objevuje v české společnosti (a většině západního světa), je to lekce užitečná. Kritika mladého muže byla legitimní, i když její forma byla neotesaná. Stát však – ztělesněn Kalouskem – odpověděl za použití nadměrné síly. Je tu jistá paralela s „nemilosrdnou“ silou, kterou Václav Klaus chtěl použít v severních Čechách. Někteří z tamních protestujících mohou být rasisti, ale mnozí z nich jsou jen slušní lidé frustrovaní obecným stavem společnosti. Je znepokojivé, že dva hlavní kandidáti na budoucího českého diktátora projevují tuto tendenci sáhnout po síle při prvním náznaku vzpoury proti statu quo.