Oslavenec a jeho mýtus

Každý národ potřebuje své mýtické postavy a Václav Havel pro porevoluční Čechy tuto roli sehrál. Nikdy mu nešlo o pravdu tak moc, jak by se mohlo zdát z jeho prohlášení, a jeho láska byla poněkud nevázanější, než by se na mravní autoritu hodilo. I někteří z jeho nejskalnějších zastánců připouští, že v devadesátých letech pomohl uzákonit několik základních kamenů kriminálního státu. Přesto byl však českým vývozním zbožím číslo jedna a jeho osobnost vzbuzovala světové uznání a nepřímo přitahovala i zahraniční investice. Máme-li být spravedliví, měli bychom dodat, že bez Havla by globální krize asi zasáhly Českou republiku dříve a tvrději. Havel sice stále vystrkuje růžky, ale jeho mýtus si již přivlastňuje nová generace. Objevují se známky toho, že lidé jako Andrej Babiš, Zdeněk Bakala, Zdeněk Tůma a Karel Janeček spojují své síly, aby se chopili taktovky. Pokud bude výsledná iniciativa havlovštější než Havel, mohlo by to zemi prospět. Má-li to však být laciná kopie, bylo by možná lépe nechat mýtus pomalu vyhasnout.