Český Enron

Pokusy srovnávat ČEZ s Enronem se vynořují už od r. 2002, a jejich frekvence jistě vzroste poté, co MfD zveřejnila dokumenty potvrzující napojení Martina Romana na Škodu/Appian. Cena akcií jak Enronu, tak i ČEZu zaznamenávala pod vedením jejich opěvovaných ředitelů strmý růst; oba koncerny se ve svých zemích staly nejoblíbenějšími podniky; oba se hřály na výsluní politického krytí; oba využívaly regulačního prostředí k tomu, aby živily svůj růst; a oba spoléhaly na to, že jim banky a akcionáři nebudou klást příliš mnoho otázek. Bethany McLeanová, spoluautorka knihy The Smartest Guys in the Room, řekla: „Je opravdu těžké říci, kdy Enron poprvé překročil meze a vydal se cestou jasného podvodu, ale nikdo nemá pochyby o osobě, která tam Enron dovedla“ (míněn Andrew Fastow). V případě ČEZu se vláda i jeho vlastní orgány hemží lidmi, kteří jsou buď trestně odpovědní za to, že takový podvod dopustili, anebo trestuhodně neschopní. Nikdo asi nepředpokládá konec ČEZu podle scénáře Enronu, ale jeho rozpad na menší části, který by domácím či zahraničním supům umožnil převzetí, nelze vyloučit.