Nedůsledná spravedlnost

Minulý měsíc jsme na chvíli podlehli optimismu, když jsme připustili, že by vyšetřování Martina Romana a Miroslava Kalouska mohlo naznačovat obrat k lepšímu. Na tuto myšlenku navazujei Tomáš Němeček v dnešních LN, kde tvrdí, že nedávné nepodmíněné rozsudky v kriminálních případech jsou vskutku dobrým znamením. Ale je tento náhlý záchvat přičinlivosti žalobců a soudců projevem skutečného zájmu o nalézání práva? Nebo jsou tresty rozdávány zcela nahodile, nebo - což je ještě horší - na objednávku tak, aby vyhovovaly jistým zájmovým skupinám? Vzorek, který je k dispozici, je příliš malý na to, aby sez něho dal vyvodit jednoznačný závěr. Pravda, několik zločinců půjde do tepláků, avšak počet případů „zvrácené spravedlnosti“ je téměř stejný jako počet případů, kdy bylo spravedlnosti učiněno zadost. Respekt se například zabývá zjevným falešným obviněním Jaroslava Štefce zločinci z Ministerstva obrany, kterým šel po krku. Že se věci obracejí k lepšímu, bude možné s jistotou prohlásit teprve tehdy, až justice bude v nalézání spravedlnosti nejen aktivnější, ale také důslednější.