Extremismus násilný a nenásilný

V Událostech a komentařích včera (viz čas 10:29) si ČT24 troufla naznačit, že Anders Behring Breivik mohl být ve skutečnosti zcela příčetný, a že soudem byl možná označen za mentálně nezpůsobilého jen proto, aby se některé jeho pohledy na imigraci a islamizaci nestaly předmětem veřejné diskuse. Na tuto možnost jsme poukázali už v červenci (Jak šílený musí být šílenec). Breivik samozřejmě šílený je, ale to ještě neznamená, že pro své jednání neměl důvody, které on sám považoval za racionální. Extremismus, ať už pravicový, levicový, džihádistický či jakýkoli jiný, je v tomto ohledu obvykle kontraproduktivní. Extremisté jsou fanatici, jak přesvědčivě dokazuje Eric Hoffer ve své knize „The True Believer“, a často svým exaltovaným chováním prokazují své věci medvědí službu. V ČR je příkladem nenásilného extremismu rádoby politik Petr Cibulka, kterého proslavily jeho seznamy agentů StB. Když dostane do ruky mikrofon, což se stalo minulou sobotu na ČT, spustí tirádu o Česku jakožto kriminálním státě ovládaném KGB. Možná není tak daleko od pravdy, ale protože je mešuge, nikdo ho neposlouchá.