Dienstbier na Hrad?

Senátoři dnes zřejmě částečně oslabí systém soutěže politických stran schválením přímé volby prezidenta. Dva z nejsilnějších potenciálních kandidátů (Janové Fischer a Švejnar) nejsou přímo spojeni s žádnou politickou stranou, ale hrají na obě strany tím, že zůstávají nezávislí a zároveň hledají i stranickou podporu. Tím se dostávají do poněkud schizofrenní situace, pokud jde o jejich loajalitu, a zároveň to znamená, že budou alespoň zčásti dané politické straně zavázáni. Větší hrozbou pro stranický systém by v případě své kandidatury byl odborník na turistiku Tomio Okamura nebo senátor Jiří Dienstbier, pokud (jak se proslýchá) ukáže ČSSD prostředníček a spolehne se na svou vlastní popularitu, podobně jako američtí prezidentští kandidáti Newt Gingrich nebo Ron Paul, kteří se rozešli s partajním establishmentem. Jak Okamurovi, tak Dienstbierovi by se snadno mohlo podařit shromáždit 50 000 podpisů, které jsou třeba místo stranické nominace. Opravdu si straničtí bossové plně uvedomují, do čeho jdou, dávají-li přímé prezidentské volbě zelenou?