Kolektivní civilizační vina

V Renčínově kresleném vtipu, který otiskl sobotní magazín Práva, si zkroušený intelektuál obklopený knihami říká: „Jsem unavený a opotřebovaný. Už třicet let bojuju za záchranu civilizace, která za to nestojí“. Technicky vzato, nabízí se tím otázka, zda si naše civilizace zaslouží přežít? Není už příliš vetchá? Nepřekročila už náhodou bod, z něhož není návratu? Pokud nejsme ochotni za ni bojovat, nebo přinejmenším pojmenovat její problémy, je možná zcela v pořádku, že naše civilizace spěje k zániku a její místo zaujmou jiné, obdařené silnějším darwinovským pudem sebezáchovy. Zásadním problémem této hypotézy je, že staví na principu kolektivní viny a předpokládá, že si za úpadek naší civilizace můžeme všichni rovným dílem. Samozřejmě tomu tak není. Otázkou pro intelektuála ze sobotního vtipu - a potažmo pro všechny ostatní, kdo tvrdí, že pracují v našem zájmu - je, zda pracoval na záchraně naší civilizace, nebo zda spíše není jednou z příčin jejího úpadku?