Hledá se mravní autorita

Václav Klaus se během svého dvacetiletého působení v politice ke korupci vyjadřoval zřídkakdy. Pokud už tento problém zmínil, bylo to často v souvislosti s Evropskou unií. Loni v září pro Týden uvedl, že evropské dotace jsou korupčním fenoménem číslo jedna. „Jsou to divné peníze používané na divné účely,“ dodal. Minulý týden pak ve svém závěrečném prezidentském projevu prohlásil, že snížení korupce lze docílit omezením rozsahu přerozdělování na domácí i evropské úrovni. To je bezesporu pravda, ale ani to by nezamezilo hypotetickému podílu korupce při nedávné amnestii (ostatně právě toto všeobecně přetrvávající podezření Klause přimělo korupci ve svém projevu vůbec zmínit). Omezení přerozdělování by neřešilo ani korupci v soukromém sektoru, která je podle Jana Spáčila z Deloitte Legal stejně rozbujelá jako korupce v sektoru veřejném. To, co tato země ve skutečnosti potřebuje, je mravní autorita, jejíž skutky a slova by dávala příklad ostatním. Ani jeden z posledních dvou českých prezidentů nebyl v tomto směru dokonalý. Tak snad do třetice všeho dobrého.