Nic osobního, Václave

Podle základního ústavního principu, stanoveného v čl. 40, odst. 2 české Listiny základních práv a svobod, je člověk považován za nevinného, dokud mu nebyla prokázána vina. Z tohoto hlediska včerejší verdikt Ústavního soudu znamená, že Vácav Klaus je navždy zprostěn viny z velezrady ve funkci prezidenta republiky. Senátor Jiří Dienstbier však stále trvá na tom, že se nikdy nedozvíme, jestli Klaus jednal velezrádně. I když má, technicky vzato, pravdu, znovu tak projevuje tentýž nedostatek respektu k ústavním principům, jenž mu umožnil žalobu pro velezradu na Klause vůbec podat. Pokud, jak Dienstbier prohlašuje, za obžalobou Klause z velezrady nebylo nic osobního a měla pouze ochránit ústavnost a stanovit hranice toho, co si prezident může ve funkci dovolit, jeho hlavní prioritou by mělo být změnit Ústavu tak, aby si s ní příští prezidenti nemohli dělat to, co Klaus. Jinak Dienstbier prokáže, že jeho postup vůči Klausovi nebyl naopak nic jiného než osobní (a sebezveličující) záležitost, a že měl s ochranou ústavnosti jen pramálo společného.