Žádný pocit spravedlnosti

Žurnalista a někdejší disident Jan Urban řekl tento týden na Fóru 2000, že během celého svého zkoumání zemí v přerodu zjistil, že jediné, co může lidi skutečně sjednotit, je pocit spravedlnosti. Ekonomické reformy je prý nesjednotí – spíše jejich touha cítit spravedlnost. Většina postkomunistických zemí však v tomto ohledu naprosto selhává, dodal. Třiadvacet či čtyřiadvacet let po převratu má podle něj Česká republika zkorumpované soudnictví a kmotři ovládají její hospodářství a politiku. Dnešní titulky jeho postřeh jen podtrhují. Právo píše: „Rittiga vyslýchali čtyři hodiny, pak bez obvinění odešel“. „Obchod s Křetínským ohrožuje Ficovu vládu“, stojí v MfD. „Bakalův Detroit,“ dodává Právo s odkazem na Ostravu. Úspěšné západní společnosti možná ani nejsou o moc víc spravedlivé, než je ta česká. Rozhodně však lépe umí navozovat pocit spravedlnosti.