Friday Edition: Někdo upadající konkurenceschopnost dokonce vítá

Většinu čtenářů pravděpodobně zklamalo, když si v místním tisku přečetli, že Česká republika opět poklesla na žebříčku konkurenceschopnosti. Podle průzkumu Světového ekonomického fóra se z devětatřicátého místa dostala na čtyřicáté šesté.

Smůla pro jednoho, štěstí pro druhého, říká se, a je důležité si uvědomit, že ne všechny zpráva o upadající české konkurenceschopnosti rozladila. Jeden krajský politik v nedávné diskuzi poznamenal, že nižší úroveň konkurenceschopnosti znamená vyšší dotace z Evropské unie. A protože většina politiků si své povolání volí kvůli skrytým finančním výhodám, mnohé z nich zaostávání země těší, jak tvrdil.

Potom tu máme zaměstnance. Zprávy o konkurenceschopnosti jsou psány z pohledu mezinárodních investorů, kteří chtějí mít možnost snadno propouštět zaměstnance, platit nízké daně a zisky přesouvat zpátky domů. Takové podmínky mohou zemi v dlouhodobém horizontu prospět, ale zkuste to povědět zaměstnancům, jejichž stavy se ve jménu vyšší konkurenceschopnosti redukují.

A konečně, snížená konkurenceschopnost je darem z nebes pro lokální oligarchy, kteří skupují majekty po zahraničních investorech stahujících se ze scény. Zprávy o špatně fungující státní administrativě, korupci v zadávání veřejných zakázek nebo dokonce obratu k diktátorskému režimu pod vlivem nového prezidenta jsou pro místní dravce dobré, nikoli špatné.

Hovoříme-li tedy o konkurenceschopnosti, potřebujeme vědět, kdo poslouchá. Něteří z těch, kdo nad špatnými zprávami kroutí hlavou, možná vskrytu jásají.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.