Friday Edition: Proč by Vánoce nemohly být každý den v roce?

Když jsem se rozhodl, že dětem budu číst Vánoční koledu od Charlese Dickense, vedly mě k tomu spíše kulturní důvody, než že bych se chtěl pouštět do nějaké srovnávací ekonomické studie viktoriánské Anglie a západní společnosti 21. století. Češi pochopitelně Dickense neznají tak jako vzdělaní Britové nebo Američani, tudíž se mi jen zdálo vhodné začít děti seznamovat s díly jednoho z vůbec nejlepších autorů píšících v anglickém jazyce.

Jak jsme však postupovali ve čtení, paralely se životem dneška byly ihned zřejmé. Každý samozřejmě zná Scrooge, chamtivého bručouna, jenž jakoukoli hezkou věc vítá slovy „bah, humbug“ (což dětem připadalo obzvlášť legrační) a prodělá pozoruhodný přerod ve filantropa. Ale kdo si vybaví Starého Marleyho, havlovského ducha, který probudí Scroogeovu lepší stránku?

Kdo si uvědomuje, že před 170 lety nám Dickens říkal, že po smrti (nebo až zkolabuje ekonomika?) nám peníze budou k ničemu, takže je dnes klidně můžeme utratit za něco užitečného? Kdo se víc nebojí „Ducha budoucnosti“ než jakéhokoli jiného přízraku, co kdy viděl – zejména v dnešním světě? Kolik z nás se ani na moment nezastavilo a nezauvažovalo nad tím, jako to učinil Scrooge, co si o neustálém honu za ziskem myslí naši zaměstnanci nebo naše děti?

Financial Times jednou napsaly, že propast mezi bohatými a chudými směřuje překotnou rychlostí k poměrům v Dickensově době. Nemuselo by to tak být. Kdyby si akcionáři a manažeři trochu víc četli Dickense a méně těch knih o managementu, opravdu by mohly být každý den Vánoce, přesně jako to sliboval Scrooge.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.