Friday Edition: Když ani USA nesmějí mučit

Teprve v roce 2013 se z mučení stalo tak žhavé téma, že mohlo být předmětem hollywoodského trháku. Mučilo se však dávno před natočením filmu „30 minut po půlnoci“ („Zero Dark Thirty“) a před Usámou bin Ládinem nebo Guantánamem.

V roce 1940 vydal George Ryley Scott v Londýně knihu A History of Torture („Dějiny mučení“), v níž vysvětloval, že mučení existuje od počátku civilizace. Společnost a stát se ho podle Scotta vždy pokoušely ospravedlňovat tvrzením, že nejde o žádné mučení, nýbrž o formu trestu. Právě z toho důvodu si prý nikdo dostatečně neuvědomil rozsah, v jakém se mučení využívalo.

Už v době, kdy psal Scott svoji knihu, americká veřejnost, soudci a vláda věděli o neustálém uplatňování různých forem mučení „třetího stupně“ ze strany policie. Ta si tímto způsobem obstarávala přiznání, třebaže to bylo právě tak zločinné jako kterékoli přestupky jedinců vystavených onomu mučení. Mučení se tedy provozovalo, ale nikdo o něm nemluvil.

Film „30 minut po půlnoci“ naopak význam využívání mučení (nebo „zesílených výslechů“) v honbě za bin Ládinem přehání. Waterboarding, sexuální ponižování a spánkovou deprivaci uplatňované u podezřelých z terorismu líčí jako něco neuvěřitelně krutého, ale nepostradatelného a velmi efektivního.

Mučení, jak poznamenává Scott, je výrazem autority a dominantního postavení státu. Historický význam odhalení mučení ze strany USA nespočívá v tom, že americká vláda provozovala mučení, to se děje odjakživa. Historický význam má způsob, jakým je stát za využívání tohoto projevu své autority a dominance otevřeně napadán. Stát, který mučí, ale už mu to neprochází, zkrátka ztrácí své dominantní postavení.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.