Friday Edition: Kvantitativní uvolňování a skutečný stav unie

John Lennon zpíval, že „chceš spasit lidstvo, ale lidi nemůžeš vystát.“ Právě tak se vlády dívají na svobodu slova. Rády o ní hovoří a obhajují ji, ale nemůžou vystát, když někdo toto právo uplatní „nevhodným způsobem“.

Vezměte si vládu Baracka Obamy. Podle Christiane  Amanpourové ze CNN využila zákona o špionáži z roku 1917 k pronásledování většího počtu novinářů a whistleblowerů než všechny ostatní vlády USA dohromady. Ve svém projevu o stavu unie Obama nicméně zdůraznil, že součástí americké identity je obrana svobody projevu.

Američané v tuto svobodu skutečně věří, ale mají také tendenci od lidí očekávat, že se v rámci jejího využívání budou snažit mluvit pravdu. Obamova neochota přiznat pochybné výsledky své vlády v oblasti obrany svobody pojevu tuto zásadu porušuje. Nicméně jedno opomenutí v jeho projevu o stavu unie bylo ještě okatější.

Obama s hrdostí mluvil o ekonomickém vzestupu země – o nárůstu pracovních míst, snížení deficitů, rozmáhajícím se domácícm ropném průmyslu – ale ani slovem se nezmínil o kvantitativním uvolňování, které loni skončilo. Jistě, jde o záležitost FEDu; zároveň je ale u kořene mnoha úspěchů, za něž si Obama připsal zásluhu. Část z těch bilionů dolarů, které navíc natiskla centrální banka, konečně dokapala ke střední třídě.

Velkou otázkou je, co bude se střední třídou nyní. Kvanititativní uvolňování skončilo, ale všechny ty biliony zůstávají v účetnictví FEDu. Bude střední třída dál profitovat, anebo se to celé zhroutí a všechny to zavalí?

Toto, spíše než cokoli jiného, by mohlo určit skutečný stav unie. Kéž by prezident býval využil svého práva na svobodu projevu k několika slovům i na toto téma.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.