Friday Edition: Kam jde Francie, tam půjde i Evropa

V duchu satiry Charlie Hebdo by šlo říci, že od návštěvy Miloše Zemana v Paříži to jde s Francií od desíti k pěti. Kdyby svým francouzským přátelům nenabídl spolupráci na tolika úrovních, Francie dnes mohla být jiná země.

To je jen vtip, ale i ve vší vážnosti si lze všimnout, že od Zemanovy návštěvy z Francie chodí horší a horší zprávy. Andy Street, generální ředitel maloobchodního řetězce John Lewis z Velké Británie, brzy po Zemanově návratu do Prahy prohlásil, že Francie je jako země „vyřízená“ a investorům, kteří tam mají nějaký majetek, poradil, aby ho „rychle dostali pryč“. Okamžitě se omluvil, ale jen z toho důvodu, že má rád své francouzské zákazníky.

Agentura Fitch tak ohleduplná nebyla. V prosinci Francii snížila rating z AA+ na AA. V rozhovoru pro včerejší Ekonom generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka zahrnul Francii spolu s Itálií a Řeckem mezi státy evropské jižní periferie, které mají dlouhodobé problémy. Přirovnat Francii k Řecku je silné prohlášení.

V knize Le Suicide français, jež vyšla loni v říjnu, Éric Zemmour píše, že Francie je nemocným mužem Evropy. Z dálky podle něj vypadá všechno stejně, ale zblízka je jasné, že všechno je v troskách: rodina, národ, stát, vzdělávací systém. Ta země neví, kam směřuje, uvádí Zemmour.

Politici z celého světa pochodovali v Paříži, aby vzdali úctu Charlie Hebdo a svobodě slova a potom policie zatkla přes padesát lidí, kteří tuto svobodu využili nevhodným způsobem. Francouzští čelní představitelé z pařížských útoků rychle udělali incident, kterým se „antiteror“ amerického střihu dostává do kontinentální Evropy.

Francouzi mohou tesknit po svém zmizelém impériu, ale pořád mají moc ovlivňovat dění v Evropě. Chcete-li pochopit, kam Evropa směřuje, stačí sledovat Francii.

Článek původně vyšel v pozměněné podobě a v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.