Friday Edition: Studená fúze a Nový světový řád

Vědci, spotřebitelé a autoři scifi sní celá desetiletí o levném zdroji energie, který nahradí fosilní paliva. Břidlicový plyn by mohl být pro Rusko noční můrou, ale levnější není a pořád vzbuzuje všemožné otázky ohledně životního prostředí.

Často se vzpomíná na případ studené fúze z roku 1989, kdy dva vědci jménem Martin Fleischmann a Stanley Pons oznámili, že úspěšně docílili reakce jaderné fúze při pokojové teplotě. Podle jejich tiskového prohlášení to znamenalo, že v budoucnu by se svět na fúzi mohl spolehnout jako na čistý a „prakticky nevyčerpatelný“  zdroj energie.

Dobrá zpráva neměla dlouhého trvání. Jiní vědci Fleischmannovy a Ponsovy závěry rychle zpochybnili a média je víceméně prohlásila za podvrh. Investiční poradce C. V. Myers, který případ v té době sledoval, byl přesvědčen, že „ti nahoře“ si zatím takový objev zkrátka nepřejí.

Autor špionážních románů Alex Dryden se ve své poslední knize Death in Siberia věnuje stejnému tématu. Ruský vědec objeví způsob, jak vyrábět levnou jadernou energii z mořské vody procesem zvaným muon-katalyzovaná fúze. Rusové chtějí objev pohřbít, jelikož by ohrožoval jejich zisky z ropy a zemního plynu.  V závěru knihy se čtenáři rovněž dozvědí, že energetičtí giganti na Západě chtějí projekt potopit ze stejného důvodu.

Možná řeknete, že je to celé fikce, ale co když ne? Představte si, co by to znamenalo pro Nový světový řád, o kterém pořád mluví Henry Kissinger, kdyby byl k dispozici v podstatě nevyčerpatelný zdroj levné energie. Nejvíc by na tom vydělaly civilizace na vzestupu a ne takové, jako je ta naše, jež už mají nejlepší léta za sebou.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.