Friday Edition: Poselství z Kunduzu

Poprvé v historii bombardoval jeden nositel Nobelovy ceny míru (Barack Obama – 2009) jiného nositele Nobelovy ceny míru (Lékaře bez hranic – 1999). Došlo k tomu 3. října, kdy byla nemocnice v Afghánistánu vedená touto humanitární organizací zasažena americkým náletem. Obama v tomto ohledu překonal i Henryho Kissingera, protože v okamžiku, kdy v roce 1973 Kissinger obdržel Nobelovu cenu míru společně s vůdcem Severního Vietnamu (ten ji odmítl), už Spojené státy bombardování Vietnamu přerušily.

Americká armáda po zásahu afghánské nemocnice a smrti 22 lidí potvrdila, že provedla zásah, který „se zaměřil na osoby, které ohrožovaly americké jednotky“, a doplnila, že „mohlo dojít k civilním ztrátám ve zdravotnickém zařízení poblíž úderu“.

Podle vrchního amerického velitele v Afghánistánu, generála Johna F. Campbella, se americké jednotky dostaly pod palbu v blízkosti nemocnice a nálet byl veden „proti povstalcům pálícím přímo na americké vojáky, kteří radí a pomáhají afghánským bezpečnostním složkám“. Krátce nato ale popis situace změnil a řekl, že útok byl omyl. Dodal, že USA by nikdy vědomě nezaútočily na chráněné zdravotnické zařízení.

Obama se Lékařům bez hranic omluvil a prohlásil: „Když my Američané uděláme chybu, jsme upřímní. Přihlásíme se k zodpovědnosti.“

Které verzi americké upřímnosti ale věřit, té počáteční, nebo té pozdější? Snad spíše té první – tedy že šlo o cílený útok na předem identifikovaného nepřítele.

Význam této události tkví v tom, že Obama zřejmě nevěřil, že dokáže obhájit zvolenou strategii v okamžiku, kdy byla odhalena. To je zásadní změna a něco, co pro Kissingera nikdy nepředstavovalo problém.

Článek původně vyšel před týdnem v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.