Populace České republiky zůstává od roku 1979 zhruba stejná (kolem 10 milionů obyvatel). To samé platí pro Německo, východní i západní, kde populace v tomto období narostla o 4 %. Ve Spojených státech byl za posledních 35 let růst okolo 40 %, přispěla k němu však hlavně imigrace.
Žádná z těchto zemí neomezovala počet dětí, který si rodiče smějí pořídit, i když ekonomické faktory a dostupnost bydlení měly na velikost rodin nepochybně vliv. S výjimkou Spojených států, kde je výsledný obrázek zkreslen migrací, růst populace odrážel osobní priority a životní úroveň.
Teď si ale vezměme Čínu. Od roku 1979 její populace vzrostla o 42 % na 1,38 miliardy lidí. Rok 1979 byl pro srovnání vybrán proto, že právě tehdy Čína zahájila svou politiku jednoho dítěte. I přesto čínský růst zdaleka překonal ten v zemích jako ČR nebo Německo, které porodnost nijak neomezovaly. K čínskému růstu nepřispěla v podstatné míře ani migrace, která umožnila 40% růst ve Spojených státech.
Čínský 42% růst je tak trochu záhadou. Zdá se, že má čtyři hlavní důvody. Zaprvé, podvádění. Odborník na Čínu Martin Kříž říká, že na venkově se politika jednoho dítěte často obcházela za pomoci úplatků. Zadruhé, pravidla pro menšiny byla uvolněnější. Zatřetí, střední délka života vzrostla za toto období o 10 %, na 75 let (i když Kříž na základě vlastních zkušeností z místa toto číslo zpochybňuje). A začtvrté, věk prvorodiček se snížil o 10 %.
I přes tyto možné důvody zůstává čínská populační exploze zahalena rouškou tajemství. Pokud vedla politika jednoho dítěte k takovému nárůstu, co můžeme čekat nyní, když se od ní Čína odvrací? To nedokáže s jistotou říci nikdo. Nezbývá než doufat, že Čína je teď v rození více dětí stejně neúspěšná jako v omezování porodnosti v posledních 35 letech.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.
E.S. Best s.r.o.
Ovenecká 78/33
170 00 Praha 7
Česká republika