Včerejší dohodu o příměří na Ukrajině přivítali čeští politici s téměř všeobecnou úlevou. Většina dala najevo opatrný optimismus, zatímco jiní, jako Lubomír Zaorálek, byli skeptičtí ohledně ochoty Vladimira Putina dodržovat podmínky dohody.
Bílý dům se nevyjádřil k tomu, jestli příměří prozatím smete ze stolu otázku dodávky smrtících zbraní do Kyjeva, ale odpověď nejspíš zní, že nikoliv. John McCain včera vytrvale pokračoval v tomto duchu: „Pro některé bude tato dohoda záminkou, proč pozdržet zaslání obranných smrtících zbraní na Ukrajinu,“ uvedl. „Ale dokud Vladimir Putin jedná o míru, zatímco do země posílá tanky, je to stále zapotřebí.“
Ve své tiskové zprávě Bílý dům vyzdvihl Angelu Merkelovou a Francoise Hollanda, avšak člověka nutně napadá, jak moc je ta chvála upřímná, přinejmenším v případě Merkelové. Často citovaný článek z New Yorkeru s názvem „The Quiet German“ z 1. prosince loňského roku vzbuzuje dojem, že jedním z hlavních důsledků ukrajinského konfliktu bylo to, že Spojeným státům umožnil odtrhnout Merkelovou od Putina a získat nad ní větší vliv. Zejména po sestřelení letadla MH17.
Situace se teď zjevně změnila. Merkelová ostře vystoupila proti americkému plánu poslat zbraně na Ukrajinu. Její velký návrat ke střední cestě přišel, když Spojené státy začaly jásat nad tím, jak ruské ekonomice škodí pokles ceny ropy. Obama se ve svém projevu o stavu unie chlubil, že ruská ekonomika je „v troskách“. Ministr zahraničí Merkelové Frank-Walter Steinmeier varoval před snahou dostat ruskou ekonomiku na kolena.
Steinmeier měl očividně na mysli politiku Spojených států. Proto bychom v zájmu Evropy měli doufat, že příměří vydrží a že Obama bude mít svůj prst na spoušti rovněž pod kontrolou.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.
E.S. Best s.r.o.
Ovenecká 78/33
170 00 Praha 7
Česká republika