Havel a Ukrajina

Zamrzl Havlův odkaz v čase a lze jej hodnotit jen jako součást dějin, nebo je to živoucí organismus, na který je možné se odvolávat při řešení současných problémů? Je férové se ptát, „Co by udělal Václav Havel?“ Když Miloš Zeman odcestoval do Číny, stalo se z Havlova důrazu na lidská práva velké téma. Co ale Havlova doktrína humanitární intervence, kterou Michael Žantovský definuje jako „sdílenou odpovědnost lidí postavit se zlu, kdekoli a kdykoli je pácháno“?* Tato „odpovědnost chránit“, již někteří stále nazývají „humanitárním bombardováním“ by se v omezené míře dala vztáhnout na Ukrajinu a využít – jako to nepřímo činí TOP 09 a Madeleine Albrightová – k argumentaci ve prospěch vyzbrojení Kyjeva. Než v listopadu Bohuslav Sobotka odcestoval do Spojených států, „nalezl Havla“, tak jako člověk nachází Boha, a také ANO začalo kázat Havlovo evangelium. Proč tedy nebyla ani stopa po havlismu na včerejší schůzce k zahraniční politice na Hradě? Odpověď samozřejmě zní, že Havlův odkaz je živoucím organismem jedině tehdy, když to slouží něčím zájmům.

* Náš překlad pasáže z knihy Havel: A Life od Michaela Žantovského (nikoli výňatek z její české verze).