Smrt je někdy tak konečná

V posledních 25 letech zemřelo v ČR předčasnou smrtí neobyčejně mnoho prominentů, kteří byli součástí nějakého skandálu či sporu. Napočítali jsme jich více než 15. U některých byla smrt zjevně zaviněna stresem pramenícím ze změny postavení, jako při pátečním úmrtí europoslance Miloslava Ransdorfa. Někdy šlo o podivné nehody (Alexander Dubček, Ludvík Kalma, Peter Kovarčík). V jednom případě šlo o dvojnásobnou vraždu/sebevraždu spojenou s podivnou nehodou (Karel Musela, Petr Veselý, Pavel Vach). Minimálně v jednom případě šlo jednoznačně o atentát (František Mrázek). U několika úmrtí si nejsme vůbec jistí, kam je zařadit, ať už policie říká cokoliv (Stanislav Gross, Luboš Měkota, Petr Otava, Jan Kollert, Tomáš Kejla, Ján Ducký, Hugo Michael Sekyra, Michael Hobbs). Smrt Vlastimila Uzla patří k nejzáhadnějším. Jako dlouholetý ředitel České pojišťovny byl jedním z nejvýznamnějších byznysmenů v zemi. Poté, co ho 5. května 2003 srazilo auto, to ale vypadá, jako by snad ani nikdy neexistoval.