Friday Edition: Boris málem králem, padl ale v bitvě

Čeští politici o brexitu před referendem příliš nemluvili, teď se ale zdá, že se z nich ze všech vyklubali odborníci. Lubomír Zaorálek se zase jednou vcítil do role opozičního politika a začal volat po rezignaci Jeana-Clauda Junckera. Ministr zahraničí se ale dočkal pouze toho, že se k Junckerovi začal o pár hodin později lísat český premiér. Jejda.

Skuteční diplomaté museli být opatrnější. Americký velvyslanec Andrew Schapiro se v předvečer referenda objevil v České televizi, když ale hlasování nedopadlo podle jeho představ, na několik dní se odmlčel. Ve středu pak Čechům lstivě oznámil, že v roce 1776 možná vyhrála nezávislost (independence), ale myšlenka provázanosti (interdependence) byla pro otce zakladatele stejně důležitá.

Britská velvyslankyně Jan Thompsonová toho před hlasováním veřejně moc neřekla. Teď se dostala do nepříjemné pozice, kdy musí obhajovat rozhodnutí, se kterým zjevně nesouhlasí. Podává výkon zkušené herečky, což je schopnost pro kariérního diplomata nezbytná. O vlastním názoru nemluví a svá prohlášení zasazuje do rámce toho, o co usiloval David Cameron.

Thompsonová si na vyjádření svých skutečných emocí bude muset počkat do 23. července, kdy se objeví jako královna Alžběta v produkci Richarda III. v podání Prague Shakespeare Company. Bude čelit dvoru, u kterého Richard, vévoda z Gloucesteru (nebo mu máme říkat Boris z Uxbridge a South Ruislipu?) kuje pikle, jak se zmocnit trůnu. Nechá zabít královniny malé syny a chce se oženit s její dcerou. Na Alžbětu naléhá s tím, že  „Anglie v tom svazku najde mír.“ Ona odpovídá:

[Svět] Je plný tvého svinstva.

Tos [nebe] nejvíc urazil.

Přísahu Bohu kdybys neporušil,

mír, který dojednal můj muž a král

bys nerozbil.*

Někteří říkají, že Shakespeare se Richarda III. snažil vykreslit jako poslední boží trest pro Anglii. Nebo mu máme říkat Boris?

Článek dnes vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.

* překlad Martina Hilského