Friday Edition: Kompromisy po 11. září

Důraz na bezpečnost na úkor svobody je nejvýraznějším aspektem vývoje za posledních 15 let po teroristických útocích 11. září 2001. Pociťujeme jej pokaždé, když někam letíme nebo provádíme něco „podezřelého“ se svými penězi. Pokud banka v Rakousku vyžaduje od stálého klienta důkaz, že si zákazník za své peníze doopravdy kupuje motorku a že prostředky neplynou na financování terorismu, zašla situace už příliš daleko. Čím více někdo cestuje a čím větší kosmopolita je, tím větší nepříjemnosti zažívá, samozřejmě pokud nejde o skutečně vysoce postaveného člověka.

Ať už jsou tyto záležitosti jakkoli nepříjemné, k důležitějším změnám dochází někde jinde. Panuje nepřímá úměra mezi tím, co se v kontextu války proti terorismu očekává od občanů a tím, co se očekává od vlády. Vládám prochází takřka vše, včetně vražd. Zahájení války bez patřičného oprávnění (nebo lhaní za účelem získání oprávnění) se po roce 2001 stalo téměř normou, kterou už jen málokdo zpochybňuje. Evropa vyhrožuje Turecku, že ho nikdy nevezme do party, pokud zavede trest smrti. Drony ale tresty smrti vykonávají každý den s plnou evropskou podporou.

Nedávná invaze Turecka do Sýrie dále oslabila autoritu Organizace spojených národů, ale v těchto souvislostech se o ní příliš nemluvilo. Zdá se, že pokud stát ztratí v důsledku občanské války kontrolu nad částí svého území, je teď úplně v pořádku, pokud toto území obsadí jiná země. Když to může udělat Rusko v Donbasu...

Znepokojivý je i nedávný krok Číny, která nabídla Assadově vládě další vojenskou pomoc. Spojené státy se přitom u svých sedmi válek spoléhají na čínské financování, Čína ale podporuje opačnou stranu konfliktu. V historii se jen zřídka stává, že by věřitel byl na opačné straně než ten, kdo si u něj na válku půjčuje.

Současných vlád se snad není třeba bát, ať už jde o vládu americkou, unijní nebo českou. Bát bychom se ale měli příští vlády (nebo režimu). Té, která se k moci dostane díky kompromisům, které jsme po 11. září začali uzavírat.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.