Friday Edition: Co bude dál?

Když čteme o problémech Deutsche Bank, zajímá nás, co k nim vedlo, nebo spíše, co bude dál? Nejspíš to druhé. Lidi zajímá, jestli dojde k dalšímu kolapsu podobnému pádu banky Lehman Brothers.

Když šéf Deutsche Bank John Cryan prohlásil, že za pokles ceny akcií banky můžou „tržní síly“, předseda SDP Sigmar Gabriel zareagoval: „Nevěděl jsem, zda se mám smát, nebo zuřit. Banka, která si udělala ze spekulací byznysový model, si teď stěžuje na to, že se stala obětí spekulantů.“ Gabriel úplně přešel skutečnost, že ze své pozice významného politika mohl za posledních deset let s kulturou spekulací něco udělat. Zabýval se minulostí, ale jen selektivně. Cryan svým způsobem hledá odpověď na otázku, co bude dál.

Když se Hillary Clintonová v první televizní debatě pustila do Donalda Trumpa kvůli tomu, že neplatí daně a obírá lidi, odpověděl jí, že pouze využil zákonů, se kterými mohla ona během svých třiceti let v politice něco udělat. Ona se dívala zpátky, on se svým způsobem snažil hledět do budoucnosti.

Když obě komory Kongresu přehlasovaly Obamovo veto zákona, který umožňuje rodinám obětí 11. září žalovat Saúdskou Arábii, dívaly se zpátky. Členové Kongresu se snažili najít odpověď na otázku, proč k tragédii 11. září došlo. Neptali se, co bude dál. Barack Obama se naopak díval dopředu.

Obamu podle jeho slov znepokojuje, že by najednou Spojené státy mohly být hnány ke zodpovědnosti za své činy po celém světě. „Jde o nebezpečný precedens,“ řekl, „a také jde o příklad toho, proč je občas nevyhnutelné dělat těžká rozhodnutí. Upřímně jsem si přál, aby Kongres tentokrát těžké rozhodnutí udělal.“

S americkým prezidentem lze alespoň tentokrát souhlasit. Zabývat se minulostí je sice v případě 11. září možná projevem soucitu, nemůže to ale dobře dopadnout. Co bylo, bylo. Teď jde o to, co bude následovat, ať už jde o Deutsche Bank, Trumpovy daně nebo 11. září.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.