Senátní malichernost ohledně Číny

Život umí být někdy strašně nespravedlivý. Miloš Zeman byl mezi hlavami států a vlád jednou z mála výjimek, když před volbami vyjádřil podporu Donaldu Trumpovi, ten však místo něj zavolal Viktoru Orbánovi. Trump to navíc v pátek Zemanovi ještě zhoršil, když přijal hovor od prezidentky Tchaj-wanu, což je na globální scéně počin srovnatelný s tím, když Daniel Herman oficiálně přijal tibetského duchovního vůdce dalajlamu. Čína nejprve situaci přešla s tím, že šlo o malichernost ze strany tchajwanské prezidentky, později ale podala oficiální protest americkému ministerstvu zahraničí. V České republice Čína kvůli Hermanově schůzce oficiálně protestovat nemusela, protože čtyři nejvyšší ústavní představitelé okamžitě vydali prohlášení, kterým deklarovali, že se na české politice vůči Číně nic nemění. Jak už se to ale občas stane, jen dva dny předtím, než Trump přijal telefonát z Tchaj-wanu, vydal český Senát vlastní prohlášení, kterým se „distancoval“ od prohlášení čtyř nejvyšších ústavních představitelů. Českou politiku vůči Číně se ale Senát nijak změnit nepokusil. Tato malichernost ze strany Senátu tak nemusí v konečném důsledku Miloše Zemana trápit zdaleka tolik, jako ta ze strany Tchaj-wanu.