Friday Edition: Obama říká, že budu skvělý velvyslanec

Na dnešek jsme vybrali úryvek z nové knihy bývalého amerického velvyslance Normana Eisena „The Last Palace“. Jmenovaný poslední palác je Petschkova vila, současná rezidence amerického velvyslance.

Seděli jsme vedle sebe na pohovce a ona mě vzala za ruku. Ta její byla nahoře žilnatá, se stařeckými skvrnami, ale dlaň měla zrovna tak hebkou jako v mém dětství. Řekl jsem jí, že Praha je tak krásná, jak mi vždycky vyprávěla. Prezident Obama mě těsně předtím vzal s sebou na Pražský hrad, kde mě představil českému prezidentovi Václavu Klausovi. Dokonce jsem zahlédl i Petschkovu vilu, i když dovnitř jsem se nepodíval - nevypadá dobře, když si budoucí velvyslanec chodí obhlížet rezidenci. Fasáda s věžičkami, balkónky s andělíčky táhnoucí se po délce celé budovy ale dávaly tušit, že všechny superlativy jsou oprávněné. 

Tentokrát ji má zmínka o paláci nerozptýlila. „Synku. Práce v Bílém domě ti tak jde. Proč chceš skončit?“ Moji vizitku nosila stále u sebe v plastovém pouzdře, aby se nepoškodila, a všem ji ukazovala. Milovala přezdívku, kterou jsem dostal od novinářů - etický car. Ráda lidem říkala: „On je jediný car, který kdy přinesl něco dobrého Židům!“

„Nemusím končit. Je to povýšení,“ odpověděl jsem.

„Kolik toho víš o diplomacii?“

„Mami, prezident říká, že budu skvělý velvyslanec.“

„No,“ odpověděla, „jestli ti to můžu takhle říct, teď není dobrá doba na to tam posílat amatéra.“  Měla pocit, že Evropa prochází krizí. Znovu se začíná vzmáhat pravicový nacionalismus nenávidící Židy a další menšiny, a probouzí se i ruský medvěd. Moje maminka, která si v sobě stále nesla rány způsobené velkými dějinnými otřesy minulého století, všechno vnímala tímto prizmatem.

Svá podezření měla i ohledně úřadujícího prezidenta. Havla milovala, ale jeho velmi konzervativní nástupce jí neseděl: Klaus zpochybňoval změny klimatu a sbližoval se s Ruskem. Vysmíval se Havlovu sloganu „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Havla a jeho příznivce si dobíral jako „pravdoláskaře.“

Moje matka si myslela, že česko-americké vztahy se během Klausovy éry významně zhoršily, z čehož vinila kromě jiných právě i českého prezidenta.

Moje zkušenost v Praze byla úplně jiná. Češi Obamu nadšeně vítali. Ten pak navíc na Pražském hradě podepsal s Rusy dohodu o snižování počtu jaderných zbraní. Vztahy byly dobré. Prezident Klaus mě přivítal srdečně. Židovský život po celé Praze kvetl a žádné náznaky antisemitismu jsem nezaznamenal. To všechno jsem jí řekl.

„Synku, poslouchej mě. Ty jsi jel do Prahy na 24 hodin s prezidentem Spojených států. Ty neznáš Evropu jako já. Tak moc se nezměnila.“