Na počátku měl internet otevřené hranice a k tomu, aby si někdo opatřil část „půdy“ a začal ji obhospodařovat, nebylo potřeba vládní povolení, jak tomu často bylo s nově objevenými teritorii v minulosti. Vlády zpočátku tuto otevřenost tolerovaly a dokonce vítaly, a některé ji používaly jako důkaz toho, že svoboda vyjádření je nepotlačitelná a věčná.
Každému se znalostí historie politiky a byznysu mělo být jasné, že jde o krátkodobé vybočení z normy. Vlády se stejně jako velké firmy, se kterými často spolupracují, vždy snaží ovládnout území pod svou správou. Vlády k tomu využívají daně, udělování monopolů a regulaci. Velké firmy se buď snaží získat monopol nebo vytvářejí produkty, které se s vládní pomocí stanou tržním standardem.
Dny internetu bez hranic jsou ale nyní sečteny. Jsme ve fázi konsolidace kontroly nad internetem ze strany vlády a velkých korporací. Facebook má 2,2 miliardy aktivních uživatelů měsíčně. Do Googlu a Facebooku loni plynulo 84 % celosvětových výdajů na digitální reklamu, s výjimkou Číny. Amazon si v roce 2017 připsal 89 % on-line útrat mezi dominantními prodejci v USA v předvánočním období.
Přestože prostor na internetu je i nadále neomezený, přístup k němu čím dál více ovládají vlády a velké společnosti tak, jako by byl vzácný. Boj proti dezinformacím, fake news a hackerům je chytrým důvodem, proč aplikovat princip vzácnosti na něco, co nezná hranic. Je-li něco možné ovládat, a v případě internetu to určitě možné je, vždy se o to někdo pokusí. Obvykle při tom bude tvrdit, že je to pro dobro všech.
Článek původně vydal Institut Václava Klause. Zveřejňujeme jej s jeho laskavým svolením.
E.S. Best s.r.o.
Ovenecká 78/33
170 00 Praha 7
Česká republika