Politika na Ústavním soudu

Američané jsou zvyklí na velmi politický Nejvyšší soud. Výklad Ústavy se mění podle toho, jestli většinu soudců dosadil republikánský či demokratický prezident. Český Ústavní soud byl zatím takového stranického rozdělení povětšinou ušetřen a teď ho zjevně překonal úplně. Nová dělící čára, která je za Trumpovy administrativy ve Spojených státech viditelná i u federálních obvodních soudů (District Courts), je mezi těmi, kteří trvají na striktní textualistické interpretaci zákonů a těmi, kteří věří na vyšší principy přirozeného práva. Praví liberálové by měli zajásat, že český Ústavní soud v nálezu konstatoval, že „ve svobodné demokratické společnosti je totiž nutno politické názory veřejně diskutovat a potýkat se s názorovými protivníky, nikoliv je omezovat a případně i sankcionovat.“ Zároveň by se ale měli obávat, že výrok může naopak představovat základ pro neliberální přístup nejhoršího možného ražení. Pokud má jedna firma právo od občanů České republiky diskriminovat na základě politických přesvědčení, musí mít takové právo všechny firmy, jinak by soud znesvětil dokument, který má za úkol ochraňovat.