Friday Edition: Když Graham Greene potkal Václava Havla

Výňatek z posledního rozhovoru se spisovatelem Grahamem Greenem z knihy Johna R. MacArthura „Graham Greene: The Last Interview“ z roku 2019

1. října, 1990

MacArthur: Snažila se vás britská vláda někdy naverbovat, když jste byl vyslán jako žurnalista, na legitimním...

Greene: Ne. Víte, já jsem nebyl reportér. Byl jsem editor, což je podstatně lepší průprava pro spisovatele, protože zkracujete texty, upravujete titulky, měníte slova.

MacArthur: Dobře. Ale když jste vyjel jako novinář později v životě, v padesátých letech, například...

Greene: Ne, ne. Byl jsem, ne nebyl, to není pravda. Při jedné události jsem byl požádán, abych někomu v Praze předal zlaté hodinky, to bylo poté, co tam přišli Rusové. A oni... protože si mysleli, že by mu mohly pomoci se vykoupit. A v té době jsem potkal Havla.

MacArthur: Opravdu?

Greene: Ale ne jako... nemluvil jsem s ním jako agent nebo něco takového. Byl velmi milý. V lednu jsem od něj dostal dopis, když mě propustili z nemocnice, že prý slyšel, že jsem nemocný. A nedávno jsem od něj dostal další dopis.

...

Greene: Šli jsme spolu na setkání s člověkem, kterému jsem absolutně nevěřil. Byl to ten samý den, kdy Havel objevil nějakou věc u sebe ve stropě.

MacArthur: To mluvíte o jakém roce?

Greene: To muselo být někdy v roce 69. A otázka byla, jestli to tam dala komunistická vláda, Dubčekova vláda, anebo Rusové. Ale my jsme šli na setkání s člověkem, kterému jsem absolutně nedůvěřoval. Myslím, že byl korespondentem BBC. Naprosto jsem mu nedůvěřoval, a byl to nádherný byt v době, kdy lidi neměli moc hezké byty, a na krásném místě. A poté, co jsme tam chvilku byli a mluvili, navrhl, že by tam mohl pozvat nějaké dívky.

MacArthur: Aha, opravdu?

Greene: A já jsem na to řekl: ,Ne, na to jsem moc unavený.‘

MacArthur: To znamená vy a Havel.

Greene: Ano.

MacArthur: A záminka byla, že měl mít s Havlem rozhovor?

Greene: Havel ho znal a mě k němu vzal, protože si myslel, že by mě mohl zajímat. Věděl, že jsem se zajímal o tamější situaci.

Výňatek z knihy Richarda Greena „Graham Greene: A Life in Letters“ z roku 2007

5. října, 1990

Vážený pane prezidente Havle (Je pro mě velkým potěšením Vás takto formálně oslovovat!),

doufám, že jste obdržel můj vzkaz, ve kterém jsem Vám děkoval za Váš laskavý zájem o mé zdraví. Bohužel jsem v takovém stavu, že nehledě na to, jak moc bych si přál do Prahy přijet, nemohu takovou cestu absolvovat. Žiji od jedné krevní transfúze ke druhé! Pokud uvidíte paní Templovou (tehdejší americká velvyslankyně v Praze), také jí, prosím, řekněte, že mě to mrzí.

Často vzpomínám na večer, který jsme spolu strávili v roce 1969 s tou podezřelou osobou na Starém Městě, ten den, co jste u sebe ve stropě objevil odposlouchávací zařízení!

Přeji mnoho úspěchů Vám i Vaší zemi.

S velikou úctou,

Graham Greene