Friday Edition: Přicházející deflace

Ne, to není tisková chyba v názvu dnešního textu. Řeč bude o budoucí deflaci, nikoliv o inflaci. Všichni už mluví o inflaci, takže je na čase se zabývat tím, co bude následovat.

Už dříve jsme psali, že jsme v celosvětové válce proti covidu manipulováni záludnými změnami ve významech slov. „Zdravý“ v některých případech teď znamená potencionálně ohrožující ostatní, zatímco zaručené právo EU na volný pohyb má být vyhrazeno pro držitele covidového pasu.

K nepatrné změně definic pojmů inflace a deflace došlo během delší doby a jejich nové významy jsou přijímány téměř všemi. Ve své podstatě je inflace růst objemu peněžní zásoby, který vede k růstu cen, ale nyní se za ni obecně považuje samotný růst cen bez ohledu na to, zda je způsoben růstem peněžní zásoby, nebo naopak nabídkou a poptávkou.

Obdobně je deflace ve své podstatě pokles objemu peněz a pokles cen je buď jeho důsledkem, nebo je způsoben nabídkou a poptávkou. V běžném užívání je pojem deflace jako poklesu nabídky peněz obecně považován za přežitek minulosti.

Když Česká národní banka 7. listopadu 2013 devalvovala korunu, uvedla jako důvod riziko deflace: „V prvním kroku klesající ceny skutečně znamenají, že si lidé mohou za své příjmy a úspory koupit víc. Nicméně pokud to trvá delší dobu, mohou o tyto své příjmy a následně i úspory přijít. Při tzv. deflační spirále se totiž ekonomika dostává do útlumu a firmy musejí propouštět a/nebo snižovat mzdy. Mimo jiné i proto, že lidé (zejména středně- a vysokopříjmové skupiny) i firmy mohou začít se svými většími nákupy a investicemi otálet v očekávání, že ceny klesnou ještě více. Peníze tak sice vlivem poklesu cen získávají na hodnotě, ale začínají v ekonomice stále více „zahálet“, úspory nejsou přetavovány v investice. Což nutí firmy snižovat ceny a zároveň své náklady, a to tak, že omezují počet svých zaměstnanců i jejich mzdy. A to dále omezuje poptávku lidí. Stejně jako zjištění, že cena jejich bytu či domu je najednou nižší než hypotéka, kterou musejí splácet. To může ohrozit stabilitu bank, které úvěry poskytly. A tak dále, a tak dále. Domácnosti se tak lehce (a pro někoho možná paradoxně) mohou stát vlivem poklesu cen chudšími. Tedy nic, po čem by měly toužit.“

Takto v roce 2013 ČNB vysvětlovala, co může způsobit deflace. Odpověď ČNB na tuto hrozbu byla devalvace koruny tiskem nových peněz. Odpověď na hrozbu poklesu cen a zvýšení hodnoty peněz bylo nafouknutí měny.

Když ČNB minulý týden zakročila proti růstu cen, nezvrátila inflační proces z roku 2013. Nepoužila devizové rezervy, které tehdy nakoupila, k odstranění přebytečných korun, jež nyní „způsobují“ inflaci. Místo toho zvýšila úrokové sazby. To časem zpomalí růst úvěrové tvorby a měnové inflace, ale nezvrátí ho.

Tomáš Havránek, bývalý poradce ČNB, byl jedním z mála analytiků, kteří minulý týden devalvaci z roku 2013 připomněli. Podle něj by ČNB mohla v boji s cenovou inflací použít své devizové rezervy, ale je to prakticky nevídané. ČNB tak neučinila ani ve dvou největších krizích za posledních 30 let, ve finanční krizi v roce 2008 a v loňské covidové krizi. V porovnání s tím je podle něj současné přestřelení inflačního cíle drobnost, kvůli které ČNB intervenovat nebude.

C. V. Myers, již dávno zesnulý investiční poradce, ve své knize Přicházející deflace (The Coming Deflation) z roku 1976 napsal, že nemůžeme vědět, kdy nadměrná tvorba peněz - inflace - dosáhne takové míry, že se zhroutí kreditní systém. Upozorňoval tehdy, že existují náznaky, že se to blíží, ale vysvětloval, že inflace přichází ve vlnách, které nás postupně v cyklech přibližují k deflaci. Žádný západní finanční krach od doby, kdy svou knihu napsal, nedosáhl jím očekávaných rozměrů. Jeho vlastnoručně vytvořené schéma, dnes známé jako Exterova pyramida, mělo sloužit jako příručka, kam směřovat, když varovné příznaky deflace začnou sílit.

Letos je tomu 50 let, co existuje americký dolar v podobě, jakou známe. Dne 15. srpna 1971 zrušil Richard Nixon vazbu dolaru na zlato. Prohlásil, že dolar nezdevalvoval, pouze „pokud si chcete koupit zahraniční auto nebo jet na cestu do zahraničí, tržní podmínky mohou způsobit, že si za váš dolar koupíte o něco méně.“ Podobné věci slýcháme i dnes, kdy globální nabídka peněz prudce roste. Americký Fed za posledních dvacet měsíců svou bilanci zdvojnásobil.

Ve své Zprávě o globálním bohatství Credit Suisse minulý týden napsala, že největší vliv na prudký nárůst majetku domácností a na prohlubování rozdílu v bohatství v loňském roce měly pravděpodobně nízké úrokové sazby centrálních bank. „V dlouhodobějším horizontu tu jsou inflační důsledky a také otázky spojené s budoucím růstem úrokových sazeb. Ty jsou však relativně nedůležité ve srovnání s bezprostřednějšími ekonomickými problémy,“ uvedla banka.

Myers by s tím nesouhlasil. V roce 1976 řekl, že nejzásadnější otázkou je, zda nás čeká další vlna inflace, anebo už se blíží deflace. A deflací měl na mysli úbytek peněžních zásob a postupný posun dolů po Exterově pyramidě tak, jak roste riziko.

V určitém okamžiku nastane strkanice o hotovost, protože čím větší bude inflace, tím větší bude potom i deflace. Bude to hra o poslední volnou židli a mnozí zůstanou bez místa k sezení.

Článek vyšel minulý týden v anglickém znění placeného zpravodaje Friday Edition.