Friday Edition: Demokracie s úšklebkem

Na dnešek jsme vám vybrali úryvek z nedávno vydané knihy Mashy Gessenové s názvem Surviving Autocracy (Přežít autokracii):

Jakmile zvítězí cynismus, napsal disident Václav Havel v dopise Gustávu Husákovi v roce 1975, pak člověk, který „se ještě pokouší vzdorovat tím, že například odmítá přijmout princip přetvářky jako východisko k existenci, protože pochybuje o hodnotě seberealizace, která je zaplacena sebeodcizením, jeví se stále víc zlhostejnělému okolí jako podivín, blázen, donkichot – a posléze je nutně přijímán i s určitou dávkou nevole, jako každý, kdo se chová jinak než ostatní, a u něhož navíc hrozí nebezpečí, že svým chováním nastaví svému okolí kritické zrcadlo.“ Většina pak vestoje tleská jeho ponížení.

Válka proti principům rozpoutaná v sovětském světě byla úspěšnější, než si Havel v roce 1975 dokázal představit – přetrvala dlouho po rozpadu samotného Sovětského svazu. Jeho vlastní výzvy k morální politice byly zesměšňovány značnou částí jeho krajanů, když byl prezidentem, a ještě větší částí, když z funkce odešel - to vše dlouho po rozpadu východního bloku a zjevné porážce sovětského posttotalitního systému.

V dnešní ruštině je celý slovník principů a ideálů po desetiletích zneužívání odsunut do pozadí. Dokonce i v soukromé konverzaci se Rusové často omlouvají za používání slov nebo pojmů, které podle nich zavánějí „patosem“, slovem, které nyní připomíná ani ne tak utrpení, jako spíše serióznost a vznešenost. Ve veřejné sféře jazyk „patosu“ vůbec neexistuje: slovo jako „demokracie“ lze vyslovit pouze s úšklebkem.

Kniha brzy vyjde v češtině pod názvem Přežít autokracii. (Dnešní překlad je ale náš.)