Friday Edition: Marek Benda si svou blamáž odpracoval

Před dvanácti lety jsme psali o několika lidech, jejichž slova je důležité poslouchat, a o několika, jejichž slova mnoho neznamenají. Do druhé kategorie jsme zařadili poslance Marka Bendu z ODS, a to především v souvislosti s jeho údajným neoprávněně získaným titulem doktora práv na plzeňské univerzitě.

Od té doby si Benda tuto svoji ostudu odpracoval. Jeho právnické komentáře jsou často hlasem rozumu. Rozhodně se Bendovi nechceme omlouvat za to, co jsme o něm napsali před více než deseti lety, ale chceme alespoň uznat, že se situace změnila.

Toto jsme napsali 6. listopadu 2009:

Renata a Britney

Při tolika rozvratných událostech v české společnosti se dá jen těžko poznat, komu je ještě dobré naslouchat. Máme dát na dočasného pololoutkového premiéra (Jan Fischer), nebo na předsedy stran balancující na hraně propasti, kteří ho do úřadu dosadili (Mirek Topolánek, Jiří Paroubek)? Ať se nám to líbí nebo ne, několik lidí je třeba brát smrtelně vážně: Václava Klause, předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, guvernéra ČNB Zdeňka Tůmu, zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušku a generálního ředitele ČEZu Martina Romana. Většina ostatních politiků a názorových vůdců spadá do kategorie „je dobré o nich vědět“ - to, co řeknou, může být dnes určující, ale zítra už nemusí platit. Nejrychleji rostoucí kategorií jsou lidé, kteří ztratili veškerou důvěryhodnost. Těžko si představit, že by něco smysluplného uniklo z úst soudce Nejvyššího soudu Pavla Kučery, nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, exministra spravedlnosti Pavla Němce, bývalého proděkana plzeňské právnické fakulty Milana Kindla nebo poslance Marka Bendy, abychom jmenovali alespoň některé. Čas využijete lépe, když si poslechnete Britney Spears.

Článek původně vyšel v angličtině pod názvem Renata and Britney.