V nekrologu Karla Čapka z 26. prosince 1938 New York Times napsaly, že „lidé se zdáli být tak připraveni přivítat roboty, jejichž příchodu se pan Čapek tolik obával, že považoval za nutné publikovat v roce 1926 v New York Times Magazine ráznou kritiku amerikanizace.“
Noviny tento Čapkův článek z 16. května 1926 (který najdete zde) nazvaly „Znepokojujeme a bavíme pana Čapka“ a uvedly, že „autor ‘R.U.R.’ se chvěje, když vidí, jak naše ideály rychlosti a kvantity jsou vnucovány Evropě, kde se umění nepočítá časem a kde je důležitější žít než uspět“.
Český originál Čapkova článku vyšel v Přítomnosti 29. dubna 1926. Zde je úryvek, který se nám zdál obzvlášť vhodný pro nadcházející sváteční víkend.
Touláme-li se po staré Evropě, užasneme, jak málo spěchají lidé, kteří tu všude nechali po sobě veliké stopy. Mužové, kteří dělali revoluce, neměli svůj čas odměřen. Některé největší aktivity lidského ducha se vyvinuly jenom za neslýchaného mrhání časem. Evropa mrhala časem po mnoho tisíc let; v tom je její nevyčerpatelnost a plodnost.
Slyšel jsem o jednom velkém americkém muži, který měl v Evropě mnoho co dělat. Ve vlaku diktoval svému sekretáři dopisy; v autě vyřizoval své konference; při obědě konal své porady. My, primitivní Evropané, při obědě obyčejně jíme, tak jako při hudbě obyčejně posloucháme; obojím snad utrácíme svůj čas, ale věru neutrácíme svůj život.
Mohlo by se mluvit o velkodušné lenosti, jež obdařila Evropu některými z jejích nejvyšších hodnot. Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.
E.S. Best s.r.o.
Ovenecká 78/33
170 00 Praha 7
Česká republika