Friday Edition: Omluva za srpnovou invazi

Česká televize v pondělí ústy Jakuba Železného oznámila:

Kreml se za tu srpnovou okupaci oficiálně omluvil vlastně dvakrát. V roce 1993 omluvu přivezl tehdejší ruský prezident Boris Jelcin tehdejšímu českému prezidentovi Václavu Havlovi. No a v roce 2006, když byl na pozvání prezidenta Václava Klause v Česku ruský prezident Vladimir Putin, tak řekl, že ta morální odpovědnost nepochybně je na straně i současného Ruska - alespoň tak to bylo většinově pochopeno.

Nějak se zapomíná na prohlášení sovětské vlády a podobné prohlášení vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR ze dne 5. prosince 1989. Psali jsme o nich v květnu 2020, ale jejich opomenutí ze strany České televize nás přimělo k tomu, abychom se o tom zmínili znovu. Následují předmětná prohlášení v českém překladu. Ruské originály lze najít v Izvestijích nebo Pravdě. Rudé právo o nich také informovalo.

Prohlášení vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu

Vedoucí představitelé Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu na setkání v Moskvě prohlásili, že vstup vojsk jejich států do Československa v roce 1968 znamenal vměšování do vnitřních záležitostí svrchovaného československého státu a musí být odsouzen.

Tento protiprávní zásah přerušil demokratickou obnovu v Československu a měl dlouhodobě nepříznivé důsledky. Dějiny potvrdily, jak důležité je i v nejsložitější mezinárodní situaci použít politické prostředky k urovnání všech problémů a ve vztazích mezi státy přísně dodržovat zásady svrchovanosti, nezávislosti a nevměšování do vnitřních záležitostí, což je v souladu s ustanoveními Varšavské smlouvy. 

Prohlášení sovětské vlády

Sovětská vláda přijala v pondělí toto prohlášení ke vstupu armád pěti států Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968:

Československá společnost nyní kriticky přehodnocuje zkušenosti ze svého politického a hospodářského rozvoje. Je to přirozený proces, jímž tak či onak procházejí mnohé země. Nezbytnost vlastní trvalé socialistické obnovy a realistického hodnocení aktuálních událostí však bohužel nebyla vždy samozřejmostí. Zvláště pak v situacích, kdy se tyto události rozporuplně proplétaly a vyžadovaly odvážné odpovědi na požadavky doby.

V roce 1968 přijalo tehdejší sovětské vedení ve vnitřním sporu týkajícím se objektivně nazrálých úkolů v Československu jednostranný postoj. Tento nevyvážený, neadekvátní přístup a zásah do záležitostí spřátelené země byl tehdy ospravedlňován ostrou konfrontací mezi Východem a Západem.

Sdílíme názor předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR, že vstup armád pěti socialistických zemí na československé území v roce 1968 nebyl opodstatněný a že z hlediska všech nyní známých faktů bylo rozhodnutí o něm chybné.