Friday Edition: Pivot, Kundera a Orwell

U příležitosti úmrtí francouzského novináře Berndarda Pivota, který zemřel tento týden ve věku 89 let, jsme přepsali a přeložili část vystoupení Milana Kundery v Pivotově slavném televizním pořadu Apostrophes z ledna 1984. Kundera tam ve 44:35 hovoří o svém vztahu k Georgi Orwellovi.

Pivot: Takže, Milane Kundero, máte rád Orwella?

Kundera: Upřímně řečeno, ne. Ale pokud jsem upřímný, vím také, že jsem strašně nespravedlivý. Takže jsem se dostal do té pasti upřímnosti, možná jsem udělal chybu. Prostě mám takovou averzi vůči politické literatuře, literatuře s didaktickými tezemi, literatuře, která nás poučuje, literatuře, která je spíše ilustrací tezí, že jsem měl na Orwella vždycky apriorní alergii. Tato alergie byla nespravedlivá, protože později, když jsem poznal Orwella, autora esejí, když jsem o něm věděl trochu víc, začal jsem oceňovat jeho mimořádnou jasnozřivost, která se projevuje i v románech, které se mi jako takové příliš nelíbí.

To proto, že jsem měl k Orwellovi velmi komplikovaný vztah, v němž jsem si nebyl absolutně jistý sám sebou, protože jsem neměl jistotu, že můj úsudek je správný. S o to větší zvědavostí jsem si tedy přečetl tuto knihu Simona Leyse (Orwell ou l'Horreur de la politique/Orwell aneb hrůza politiky), která je velkolepá... Velkolepá proto, že je tak krátká. Je to padesát stran, nesmírně hutných, a Orwella tam popisuje stručně, zhuštěně, exaktně, používá formulace, jejichž výstižnost je opravdu úžasná, a já jsem dokonce začal mít Orwella rád, i s jeho slabinami.

Pivot: Díky Simonu Leysovi?

Kundera: Díky Simonu Leysovi a možná kvůli názvu (Orwell aneb hrůza politiky), protože jsem si najednou řekl ne, Orwell je autor, kterého nemáš rád, protože je příliš politický. Nakonec to bylo z hrůzy z politiky, že nenáviděl tyto totalitní režimy, které jsou nakonec totální politizací všeho, a z hrůzy z politiky se proti těmto režimům vrhl tím nejpřímějším a nejúčinnějším způsobem. Jinými slovy, napsal politický román, který sice nezapadá do vaší estetiky, ale to není tak důležité.

Pivot: Ale Milane Kundero, není důvod vaší nedůvěry k Orwellovi ten, na němž trvá Simon Leys, totiž že si Orwella přivlastnila takzvaná nová pravice, která z něj udělala jednoho ze svých oblíbených spisovatelů?

Kundera: Ne, tady v Leysově knize je to velmi zajímavě popsané, ale to, že byl Orwell někým přivlastněný, nebo nebyl přivlastněný, je mi úplně jedno. Nemyslím si, že jestli byl někdo přivlastněn lépe nebo hůře... Mě si může přivlastnit kdokoli a pořád jsem to já. Tohle mě opravdu nezajímá a byla to alergie, kterou jsem měl ještě v Praze, protože... víte, když jste obklopeni politizací všeho, kde literatura už není literaturou nebo literatura musí vždycky sloužit nějakému účelu, začnete nenávidět i literaturu, která slouží naprosto spravedlivým a ušlechtilým myšlenkám. Jednoduše řečeno, nesnášíte, když vidíte, jak se literatura zneužívá. Chcete, aby literatura byla autonomní.

Pivot: Vnímáte přesto toto poměrně mimořádné proroctví? Z knihy „1984“?

Kundera: Ano, ano, ano, proto jsem to řekl tak upřímně... abych to zamotal. Orwell je mimořádná osobnost, mimořádný intelektuál, mimořádný myslitel, který už za španělské války viděl... válku ve Španělsku, která je pro celou inteligenci manichejským epinálním obrazem.