Friday Edition: Nad čím přemýšlet při hraní Rachmaninova

Jevgenij Kissin, slavný ruský klavírista, který v roce 1991 emigroval z Moskvy a nyní žije v Praze, řekl deníku Süddeutsche Zeitung, že vždy miloval ruskou hudbu, ale po ruské invazi na Ukrajinu začal mít pochybnosti o hraní Rachmaninovova třetího klavírního koncertu v Lipsku v prosinci loňského roku. Ne proto, že by Rachmaninov byl Rus, ale kvůli národnímu ruskému prvku v jeho hudbě, který považuje za velmi silný, velmi zřejmý.

Něco mi bránilo vcítit se do této hudby tak hluboko jako dřív. A začal jsem hledat řešení tohoto problému, abych tento koncert mohl vůbec hrát. Napadlo mě, že bych ho mohl zahrát tak, aby vyjádřil, jaká je to katastrofa pro Ukrajinu. Nakonec tato válka není katastrofou jen pro Ukrajinu, ale i pro Rusko, i když je agresorem. Rusko je také obětí, stejně jako byl marxismus tragédií pro Němce.

První věta koncertu je velmi tragická, zahrál bych to jako ruskou tragédii. Vzpomněl jsem si na Puškinova slova. Když četl Gogolovy Mrtvé duše, zvolal: „Můj Bože, jak je to v Rusku smutné“. A já jsem si řekl, že bych to mohl zahrát v tomto duchu. Největším problémem pro mě bylo finále. Má velmi ruský charakter, má vojenského ducha a končí apoteózou. Vyjadřuje pocit vítězství. To, jak jsem si pomyslel, by mohlo být snadno špatně pochopeno.

Mohl jsem prostě vzít začátek jako nádhernou hudbu a na nic nemyslet. Ale protože konec jako naděje na překonání Putinova režimu a na svobodu v Rusku nepřipadal v úvahu - v současné době žádná taková naděje není - vymyslel jsem něco jiného. Na ukrajinské straně bojují dva ruské vojenské sbory. Jeden se jmenuje „Ruský dobrovolnický sbor“, druhý „Ruská legie svobody“. Tak jsem si na tyto ruské bojovníky za svobodu ve finále vzpomněl.