Friday Edition: Zbigniew Brzezinski v Praze v červnu 1968

Americký politolog Zbigniew Brzezinski přednášel 14. června 1968 v pražském Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomiku a v rozhovoru v září 2020 řekl, že Sověti se tehdy údajně tohoto projevu hodně chytli a využili ho k ospravedlnění potlačení Pražského jara. 

Přeložili jsme část článku, který o přednášce napsal východoněmecký list Neues Deutschland 13. července 1968:

Neues Deutschland, orgán ústředního výboru Jednotné socialistické strany Německa

13. července 1968

Strategie imperialismu a ČSSR

Již delší dobu, zejména však v posledních týdnech, vlády, strany, politici a masmédia imperialistických států stále více zaměřují svoji pozornost na vývoj u našeho socialistického souseda a bratrského státu, v Československé socialistické republice. Zvlášť nápadnou, téměř hektickou aktivitu v tomto ohledu vykazují vládnoucí kruhy západoněmecké Spolkové republiky, přičemž příznačně politicky a takticky jednotně postupují Strauss a Kiesinger, Wehner a Brandt.

Do socialistického Československa proudí zvláštní druh turistů. Ke stovkám dopisovatelů imperialistických publikací, mezi nimiž jsou například organizátoři „kremelského kulatého stolu“, známého antikomunistického pořadu západoněmecké televize, se přidávají takzvaní finanční a ekonomičtí experti, bankéři a takoví zjevní emisaři imperialismu, jako je poslanec Spolkového sněmu za SPD Eppler, který nedávno v Bundestagu vášnivě hovořil ve prospěch posílení NATO. Nejslavnějším z těchto „turistů“ je bezpochyby profesor Zbigniew Brzezinski, dlouholetý klíčový poradce a člen Rady pro politické plánování amerického ministerstva zahraničí. Brzezinski v současnosti vede „Institut pro komunistické záležitosti“ na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Nic z toho samozřejmě není náhoda. Protivník se ve svých každodenních publikacích o průběhu událostí v ČSSR netají tím - a veřejné vystoupení v Praze takového známého inspirátora a plánovače kontrarevolučních snah světového imperialismu, jakým je Brzezinski, toto jen podtrhuje - že jeho aktivní zasahování do vnitřních záležitostí ČSSR je rozhodující složkou třídního boje proti socialismu v Evropě. Imperialistické vlády a jejich plánovací štáby vypracovaly a snaží se realizovat dlouhodobou strategii a taktiku pronikání do socialistických zemí Evropy s cílem jejich rozvratu, podkopání a diferenciace. Tyto plány, prezentované prezidentem Johnsonem jako „budování mostů do východní Evropy“, představují pro současné období preferovanou variantu globální strategie amerického imperialismu a expanzivní politiky západoněmeckého monopolního kapitálu vůči socialistickým zemím Evropy.

...

Strategie pronikání

Do jaké míry se tento cíl nové Ostpolitik západoněmeckého monopolního kapitálu shoduje s východoevropskou politikou amerických globálních stratégů, nepotvrdil nikdo jiný než výše zmíněný pan Brzezinski takto:

„Žádoucí forma transformace (myšleno postupné odstranění socialistického uspořádání - Neues Deutschland) by začala vnitřní liberalizací východoevropských států... To se týká zejména Československa a v menší míře Maďarska a Polska... Politika mírového angažmá ve vztahu k východní Evropě je účelná z hospodářského, kulturního a nakonec i politického hlediska.“

[Z. Brzezinski: Alternative to Partition – For a Broader Conception of America’s Role in Europe (Alternativa k rozdělení - Za širší pojetí americké role v Evropě), strana 170]

...

Nové metody kontrarevoluce

Stará metoda kontrarevoluce spočívá v tom, že se útok proti socialismu obléká do socialistické frazeologie. Stejně jako bělogvardějci v době intervence proti sovětskému Rusku používali k podněcování kontrarevoluce heslo „Sověti bez komunistů!“, tak i pan Brzezinski ve své přednášce v pražském Ústavu pro mezinárodní politiku 14. června tohoto roku hovořil o socialismu bez leninismu. Prohlásil: „Moje výchozí teze je, že leninismus již nemá ve vyspělé moderní společnosti žádnou relevanci.“

...

Nepřátelské vměšování

Imperialistické publikace denně používají metodu „chyťte zloděje“, aby vykreslily přízrak údajného vměšování Sovětského svazu a dalších bratrských socialistických států. Pravda však je a zůstává: Moc a důsledná marxisticko-leninská politika SSSR byly a jsou pevným základem svobody a nezávislosti ČSSR. Bratrské politické a vojenské spojenectví slouží jako rozhodující záruka suverenity a bezpečnosti všech členských států Varšavské smlouvy, zejména ČSSR. Uvedené příklady protisocialistické činnosti - kterých je bohužel mnohem více - svědčí o tom, do jaké míry protisocialistické síly v ČSSR spolupracují s protistátními centrálami na Západě a jsou jimi zjevně řízeny. Co říci na to, když lidé zastávající stanovisko „2000 slov“ cestují do západního Německa a radí se s vedoucími představiteli téhož sudetoněmeckého landsmanšaftu, který už zničil ČSR a dnes se snaží o to samé s ČSSR? Mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu Becher byl před rokem 1945 velitelem SA a vyhlazovatelem Židů v bývalých Sudetech a dnes je poslancem Bundestagu a důvěrníkem Franze Josefa Strausse - mít tohoto arcirevanšistu jako partnera pro jednání je víc než jen program. To ukazuje, kam ti, kdo stojí za „2000 slovy“, míří. Lze se divit, že se protivník domnívá, že má šanci?

Norddeutscher Rundfunk v komentáři z 8. července 1968 uvedl: „Hlavní zásadou západoněmecké politiky vůči Praze může být pouze usnadnění její vlastní cesty“.

Prof. Brzezinski prohlásil ve výše zmíněné přednášce v Praze 14. června:

„Znovu říkám, že my v New Yorku velmi vítáme to, co se zde děje, a myslíme si, že je to dobré už proto, že se zde v podstatě zhmotňují staré hodnoty v nové podobě.“

Celý text v němčině se zvýrazněnými přeloženými částmi najdete zde.